Den pátý: Ze života se psem

Budím se a vedle mě je jenom prázdný ďolík. Za chvíli vchází Léňa a nese tašku s nákupem, s naší italskou snídaní. Sedíme na terase a dopřáváme si prosciutto, sýry a bagety a džus. Návštěvu místa, kde se Soča vlévá do moře, o den odkládáme. Vábení moře nelze odolat. Dnes budeme odpočívat.

Hned po snídani vyrážíme na psí pláž. Tedy na pláž, kam smějí i hafani. Jen blbneme a děláme psí kusy, často ty větší my s Léňou, než-li Nancy, která občas vypadá, že by raději byla doma, jinak nic.

Odpoledne se schyluje k bouřce, a tak se jdeme schovat na aparmán, kde se opět jen válíme.

V podvečer se pak procházíme městem, Léňa si konečně dopřeje první italskou zmrzlinu a před tím, než se vydáme povečeřet pravou italskou pizzu, pozorujeme západ slunce.

Na mou duši, na psí uši, krásný den aneb malé dny umí být tak velké.

On the road again: Grado, Itálie