Den třetí: Soča

Budíme se na horské chatě u prameny řeky Soči. A tak jen co posnídáme, tak naše první kroky vedou právě k němu, k pramenu. Dostat se k němu je adrenalinová záležitost. Musíte se držet lana, opatrně našlapovat a nemyslet na tu občasnou hloubku pod vámi. Ne, tohle opravdu nebylo pro Nancy.

A najednou jste u něj. U pramene. I na něm se však podepsala panující vedra, a tak se před námi skrývá uvnitř rokle jen coby malá tůňka (jindy prý mohutně prýští). I tak je magický. Jako celé to místo. A to uvědomění, že se malý čůrek dokáže změnit v řeku, která se pak v Itálii vlévá do moře. 

Celý dnešek ve znamení Soči. Jedeme kolem ní dolů do údolí. Míjíme onu padesátou serpentinu a přijíždíme k Mala korita Soče pro první okoupání. Opakuje se to, co předchozí dny, žasneme nad průzračností vody. A nad čím žasneme ještě, je její ledovost. Voda je tak studená, že si říkáme, že do takové vody může vlézt snad jen Škapovka... avšak nejde jinak a po chvíli se do ní noříme už i my.

A když ponořím hlavu pod vodu, neexistuje nic jiného než přítomnost...

On the road again: Koča pri izviru Soče — Mala korita Soče — Vodopád Boka — Lipa, Hotel & Bistro, Šempeter pri Gorici

Soundtrack: Damien Rice — Cold Water