Ten vězen v Tobě

Budeš se tomu vzpírat, budeš s tím bojovat, ale bude to zbytečné. Nakonec si totiž stejně budeš muset přiznat, že se jedná o slepou cestu. A že to, co Tě brzdí v rozletu, je právě ona. A teprve v momentě, kdy se zbavíš lpění na ní, otevře se Ti síť nových cest, které se rozletí po Tvé mapě jako okysličená krev. Ten vězeň v Tobě vyšplhá s dlaněmi černými jako uhel na komín věznice. Posadí se a poprvé po mnoha letech se bude moct zadívat na nekonečný obzor. Ucítí lehounlinký vánek. Jeho duše se rozletí do kraje. A tehdy Ty opět ucítíš svobodu a na Tvé rty se vrátí Tvůj pověstný úsměv. Jsi volná.

Soundtrack fotoblogu: Peter Broderick — Something Has Changed