SC2024 aneb Strážnická stovka Honzy Rose

Jeden neví, kde začít. Bylo to 100 km a za tu dobu se toho tolik událo. Hlavně uvnitř vás. Jde to s vámi nahoru a dolů stejně jako cesty Strážnické stovky. Chvíli jste na dně, a pak zase hrdinně stoupáte k vrcholu. Až k samotné Velké Javořině.

Nemůžete uvěřit ničemu z toho, co právě probíhá. Rozhodli jste se dobrovolně nespát a jít celou noc, a pak celý den. Dojmete se západem slunce a následně pohledem na světla vesnic a měst svítících do černočerné tmy. Myslíte si, že krásnější pohled se vám už nenaskytne, když v tom doslova oněmíte, neboť obloha začne pulzovat polární září!

Pak se začne chladit. Nasazujete čepici a vytahujete si triko přes zátylek, na který vám táhne. Při sestupu dolů do Květné se dostaví první velká krize. Chcete si lehnout a spát. Pak ale začne svítat... Slunce vás začne šimrat a vám začne být tepleji a veseleji na duchu.

Když přichází další krize, najdete uprostřed lesa propisku, zvednete ji a na zápěstí si napíšete mantru Dokud voda neskončí, což byla rada, kterou dostala Abhejali Bernardová před přeplavbou jednoho z oceánů. "Dávej ruce před sebe a plav, dokud voda neskončí." A vy jdete a dáváte před sebe jednu nohu za druhou, dokud cesta neskončí.

A najednou poslední kilometr...

Zničehonic se rozpláčete. To všechno ty sto kilometrů vyplavované endorfiny, ta naprostá euforie a vůbec to uvědomění, že jste opravdu pokořili své limity, jak hlásá podtitul celého závodu. Blížíte se k cíli a dojde vám to. Ušel jsem 100 km!

Web závodu: straznicka100.cz [trasa, výsledky, FB událost]

Soundtrack cesty: Lumineers — Democracy (Leonard Cohen)