Nevyhnutelnost

Jsou děje ve vesmíru, které jsou nevyhnutelné. Ty, jež se musí udát, stůj, co stůj. Planety obíhají po svých oběžných dráhách. Hvězdy vznikají a zanikají. Myslíš na rovnováhu vesmíru. Myslíš na zlo a dobro. Myslíš na světlo a tmu. Myslíš na život a smrt. Myslíš na to, že musíš uzavřít svou minulost, aby se mohla otevřít tvá budoucnost. A to je přesně ten důvod, proč ses právě vydala proti proudu času až k tomu nedořešenému místu ve svém životě. Do bodu, kde se všechno zlomilo. Do bodu, který tě podvědomě spaluje. A najednou jsi v něm. V tom bolestivém místě. Ovšem prosta všech emocí. Jako vzdálený pozorovatel. Astronaut. Opravář minulosti. Usedáš k řidicí jednotce. A dáváš do pohybu všechna ta táhla a mačkáš ta tlačítka. Palubní deska bliká a vrčí, jako by něžně předla. Nastavíš vše potřebné. Otevřeš dveře kajuty tvé kosmické lodi. A vstoupíš do volného prostoru. Souhvězdí Vodnáře vytetované na tvé pravé lopatce, ta tajná mapa, oslnivě zazáří. Ach ano, právě se dostavila ona vysněná a toužená lehkost bytí. A to jemné cvaknutí je zvuk, který doprovodil zrod tvé budoucnosti. V ten stejný okamžik se na displeji přepíše letopočet. To čtyřmístné číslo pulzuje rok 2021. Jsi zase nepopsaný list. Privilegium znovuzrozenosti. Výsada konců a začátků. Jsi bytost ve smíru.

Soundtrack fotoblogu: Zrní — Musí to být