Modlitba za vodu

Chraňte tu vodu a nedejte oslepnout prastaré zrcadlo hvězd [Jan Skácel]

Bylo to bolestivé. Kam jen její oko dohlédlo, byla suchem zjizvená zem. Jak to jen mohli dopustit? Ptala se sama sebe a zírala na tu (s)poušť. Krajina byla vyprahlá. A stejně tak i ona. Na její dešťové holi už dávno nebylo jediného zeleného lístečku a sesílat deště pro ni bylo poslední dobou čím dál tím těžší. Už nemohla. Byla na pokraji svých sil. Královně deště začala po tváři stékat slza. A ta slza byla poslední kapkou naděje pro lidstvo a vše živoucí. Pak se opřela o svou dešťovou hůl a dala se do kroku. A v zeschlých skeletech tiše rezonovala slova její modlitby za vodu.

Soundtrack fotoblogu: Hradišťan/Jan Skácel - Modlitba za vodu