Moddi, norský písničkář a aktivista

Jazz Tibet Club, Olomouc

V hlubokém norském lese kraje Telemark se pomalu line mlha a obtáčí kmeny stromů. Čerstvě spadaný sníh přikryl jehličí a teď křupe pod tlapkami živočichů, stopujíc je na jejich cestě do pelechů a nor. Les je potemnělý, ale mlha v něm svítí. Tou nejryzejší bílou jakou si jen dokážete představit. Je tu zvláštní ticho. A v tom si náhle uvědomíte, že neslyšíte zpívat žádné ptáky. Jak byste taky mohli. Jsou slétlí ve středu lesa, rozesetí po větvích gigantických stromů a všichni mlčky hledí jediným směrem. K ohništi ohraničenému černými kameny, ze kterého plá oranžovočervený oheň.

A u toho ohně, na spadnuvším mohutném kmenu sedí malý mužíček s kudrnatými vlasy. Malý mužíček, jež vypadá jako králův šašek. A je jako magnet. Magnet, jehož přitažlivosti se nelze nikterak ubránit. Vnímáte jemnou rezonanci. Chvění. Jste přitahováni. Bez uvědomění. Mužíček zpívá starodávné balady. Zpívá je stejně jako tehdy před 400 lety na královském dvoře. Tím svým jemně nakřáplým, naléhavým hlasem. Usedáte k ohni. Hledíte na něj. Jako na zjevení z jiného světa. A z ničehožnic ve sněhu tonou vaše slzy. A daleko, hodně daleko, kam už nedohlédnete, tam někde ve vesmíru, pukají staré světy. Staré světy pukají a nové se rodí.

Soundtrack fotoblogu: Moddi - House by the Sea

Alternativní soundtrack: Moddi - A Matter of Habit