Do polí se ze vsi neslo bouchání kladiva. To kovář na kovadlině žhavé železo kul. Řinčelo to. Den pomalu přecházel v noc a svět kolem tichl. Najednou však kovář v kování ustal. Jeho mohutné dlaně dál svíraly obrovské kladivo, ale železo pomalu přestávalo svítit a chladlo. Něco si vyžadovalo jeho pozornost. Soustředěně se zaposlouchal. Někdo nebo něco se blížilo. A pak na jeho nos dopadla první sněhová vločka. Předvoj. A pak druhá. A třetí. A nad nimi myriáda jejich sester, bílých mírotvorných nájezdnic osvoboditelek. Cítil, jak mu tají na rozpálené kůži a jak se mu s nimi do duše pomalu vpíjí klid. Do vsi přicházela ona, nádherná paní Zima a nesla sebou zasloužený odpočinek pro všechny unavené. Kovář tam dál oněměle stál a bylo slyšet jen praskání uhlí ve výhni a jemné, takřka neslyšitelné křupání sněhu za něčí chůzí.
Soundtrack fotoblogu: Damien Rice - Eskimo [překlad]
©2019-2024 Zdeněk Blata | Mapa stránek |