Antidiskotéka Jiřího Černého: Glen Hansard
21. března 2019
Prosím sdílejte

Antidiskotéka Jiřího Černého: Glen Hansard

Být ve správný čas na správném místě • Jiří ČernýGlen HansardMarkéta IrglováThe FramesBob Dylan • Pokud vás zaujalo některé z uvedených jmen, pak je právě pro vás určen tento fotoblog. Pohodlně se usaďte, začínáme.

 

“Dobrý den, prosím Vás, dva lístky na Glena Hansarda,” žádám paní pokladní v kase Městského kina v Uherském Hradišti. Ta na mě však jen nechápavě kouká.

 

“Ehm, pardon, vlastně na Jiřího Černého,” opravuju se, ale nechápavý pohled v obličeji sympatické paní pokladní přetrvává.

 

“My bychom chtěli jít na Antidiskotéku Jiřího Černého, na které má pan Černý povídat o Glenovi Hansardovi,” zkouším závěrem.

 

“Aha,” konečně se chytá paní pokladní, “tak to musíte jít do Literární kavárny Cafe Portal.”

 

“A jo,” začíná nám svítat.

 

“Je to na náměstí. Jen pár minut odsud. To stihnete, nebojte.”

 

* * *

 

Paní nám zavírá před nosem. Ta paní je ta paní pokladní, kterou jsme hledali.

 

“Dobrý večer, můžeme prosím ještě dva lístky?”

 

“Ale jo, jistě. Já jsem jen zavírala, protože tady strašně táhne.”

 

V ten moment se organizátor večera chápe mikrofonu, vítá nás návštěvníky a už předává mikrofon a slovo Jiřímu Černému.

 

Sedáme si úplně dozadu do kožených křesel a máme tak pohodlí i krásný výhled na celou kavárnu. Ta je příjemně zaplněna milými a vnímavými lidmi. Věkový průměr odhaduju na 55 let. Pan Černý začne vyprávět a od prvního slova mu visíme na rtech. Od prvního až do toho posledního.

 

Má nesmírně charismatický a podmanivý hlas. A tímto hlasem poutavě a bohatou češtinou povídá o Glenovi Hansardovi. O irském písničkářovi. O tom, jak ho slyšel poprvé v roce 2001 ve Valašském Meziříčí, jak bez dechu poslouchal jeho vystoupení, jak si myslel, že právě v ten okamžik pro svět objevil Glenův nesmírný talent a že ho přinese světu a jak záhy zjistil, že celý svět už Glena dávno zná a že to jen on je sto let za opicemi. O tomto a mnohém a mnohém dalším.

 

V onom roce 2001 to bylo poprvé, kdy vůbec Glen vystoupil v České republice. Vlastně už prý předtím měl jedno vystoupení v Praze, ale tak nějak utajeně, neoficiálně.

 

Do Valašského Meziříčí tehdy přijel na pozvání pana Marka Irgla, tatínka písničkářky Markéty Irglové. Tenkrát měl jeden menší koncert v pátek, ovšem v sobotu už sál praskal ve švech, protože zvěsti o energii sršícím bardovi z Irska se rozšířily rychlostí blesku.

 

Na následné zahradní párty u Irglů, kde byla spousta osobností, mimo jiné např. Petr Fiala z kapely Mňága a Žďorp, se pak Jiří Černý s Glenem seznámil. Od té doby jsou velmi blízcí přátelé a mají spoustu krásných společných zážitků. A dokonce byl o nich dvou natočen i dokument Ještě do druhý nohy.

 

Jiří Černý mluvil o Glenovi Hansardovi jako o nesmírně čistém a laskavém člověku. Nemá prý nyní mezi svými přáteli nikoho srdečnějšího.

 

Další zajímavostí bylo, že Glen je jedním z mála lidí na světě, v jehož přítomnosti se rozváže dokonce jazyk Boba Dylana, který je prý jinak velký nemluva, nervózní a náladový člověk. Pan Černý odhadoval, že se Bob Dylan při své obrovské inteligenci nebaví jen tak s někým a to, že s Glenem si povídá rád, připisuje právě Glenově čistotě a upřímnosti, která z něj prýští.

 

Jedním z největších přání pana Černého bylo setkat se s Bobem Dylanem. Několikrát tomu byl již nablízku, ale nikdy se to prozatím nepovedlo. A jednou tomu byl nablízku právě díky Glenovi. Tehdy vedle sebe seděli na Bobově pražském koncertě. Během koncertu Glen na několik desítek minut zmizel. Pak se vrátil a říkal: “Vím, jak moc se chceš s Bobem setkat, a tak jsem ti to byl domluvit. Pokud vše vyjde, tak si po koncertě budete moct popovídat!” Nakonec se však Dylan omluvil, že je unavený a že se na schůzku necítí. Na to pan Černý reagoval: “To se nedá nic dělat, když je kumštýř unavený, měl by odpočívat.”

 

A ve sdílení takovýchto neuvěřitelných zážitků se nesl celý tříhodinový večer rozdělený na dvě části oddělené jen krátkou přestávkou. No a večer byl samozřejmě protkaný pouštěním Glenových písní.

 

Mě osobně nejvíce nadchla kapelová verze písně Finally v podání skupiny The Frames. Doposud jsem znal jen její syrovou verzi z pořadu Stará Pekárna, kde Glen vystoupil společně s Markétou. Záznam tohoto pořadu zbožňuju a častokrát si ho pouštím. V kapelové verzi, kterou jsme poslouchali, pak úžasně šlapala basa a bicí.

 

 

Zajímavá byla taky málo známá verze oskarové písně Falling slowly.

 

 

O přestávce jsme si mohli prohlédnout věnování na CD, které panu Černému napsal sám Glen. Obsah věnování jen utvrdil jejich nádherný přátelský vztah. Věnování byla totiž velmi osobní.

 

* * *

 

O panu Černém nejde mluvit jinak, než jak on sám mluví o Glenovi Hansardovi. Je to nesmírně laskavý, upřímný a čistý člověk. A ať už jste na jeho živém vystoupení nebo ho posloucháte v rádiu či ze záznamu, vždy jste obohaceni o nové zážitky a jeho charismatický hlas zklidní vaši mysl i duši. Nasloucháte mu se stejnou pozorností jako malé dítě naslouchá večerníčku. A je jen s podivem, že jeho hlas ještě žádnému večerníčku nebyl propůjčen. Všem by se nám zase o kus lépe usínalo.

 

Byli jste někdy na Antidiskotéce Jiřího Černého? A o kom tehdy povídal a koho písně pouštěl? Prozraďte se v komentářích.

Doposud žádný komentář
Buďte první, kdo zanechá komentář.
Zanechte komentář
Newsletter — ať vám nic neunikne!
Informace o všem novém budete mít ve vaší e-mailové schránce. A navíc mně tím uděláte obrovskou radost a motivujete mě, protože budu vědět, že mám pro koho tvořit.